Snahové věty jsou věty předmětné (ptáme se na ně otázkou "co?", "o co?" apod.). Představují předmět takových sloves, která znamenají vůli, snahu a péči. V češtině mají spojku "aby" a kondicionál, v řečtině spojky ἵνα, ὅπως, ὡς a konjunktiv, nebo indikativ futura. Při záporu se v nich používá záporka μὴ.
- Ἐρωτῶ σε οὖν, πάτερ, ἵνα πέμψῃς αὐτὸν εἰς τὸν οἶκον τοῦ πατρός μου - Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do mého otcovského domu. (Lk 16,27)
- ...ἐρωτῶν αὐτὸν, ὅπως ἐλθὼν διασώσῃ τὸν δοῦλον αὐτοῦ. - ...žádaje ho, aby přišel a zachránil jeho služebníka. (Lk 7,3)
- Καὶ παρεκάλουν αὐτὸν, ἵνα μόνον ἅψωνται τοῦ κρασπέδου τοῦ ἱματίου αὐτοῦ. - A prosili ho, aby se mohli jen dotknout lemu jeho pláště. (Mt 14,36)
Obavné věty jsou věty představující předmět slovesa, které vyjadřuje strach a obavu. V češtině mívají většinou spojku "aby" a kondicionál, nebo "že" a indikativ. V řečtině jsou to záporné konjunktivní věty bez spojky (spojku zastupuje záporka μὴ). Můžeme rozlišit dva případy podle toho, jedná-li se o obavu z toho, že se něco stane, nebo naopak z toho, že se něco nestane.
- Obavná věta se záporkou μὴ - překládá se "aby ne" nebo "že":
- φοβούμενοι μὴ εἰς τὴν Σύρτιν ἐκπέσωσιν - ...a báli se, aby nenarazili na útesy (Syrtis - útesy u libyjského pobřeží) / že narazí na útesy (Sk 27,17)
- φοβοῦμαι γὰρ, μή πως ἐλθὼν... εὕρω ὑμᾶς - Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, nenašel... / že až přijdu, tak vás najdu... (2 Kor 12,20)
- Obavná věta se zdvojenou záporkou μὴ οὐ - překládá se "aby" nebo "že ne":rn
- φοβοῦμαι, μή οὐ ἔλθῃ - Bojím se, že nepřijde. (V Novém zákoně se tato forma nikde nevyskytuje.)