Věty přípustkové vyjadřují okolnost, která za normální situace zapřičinuje nebo podmiňuje nějaký děj, který ale proti očekávání nenastane. Jedná se tedy o neúčinnou podmínku nebo příčinu. V češtině se užívají spojky i když, i kdyby, byť, ač, ačkoli... V řečtině bývají spojky καὶ εἰ, καὶ ἐάν, εἰ καί, ἐάν καί, οὐδ' (μηδ') εἰ, οὐδ' (μηδ') ἐάν a formy souvětí stejné jako u vět podmínkových.
Příklad:
- καὶ ἐὰν ἑπτάκις τῆς ἡμέρας ἁμαρτήσῃ εἰς σὲ καὶ ἑπτάκις ἐπιστρέψῃ πρὸς σὲ λέγων, Μετανοῶ, ἀφήσεις αὐτῷ. - I kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě vrátil a říkal "Omlouvám se", odpustíš mu. (Lk 17,3)
Poznámka: V případě καὶ εἰ a καὶ ἐάν se může jednat nikoli o větu přípustkovou, ale o souřadně připojené předvětí podmínkové (tj. nikoli i když, i kdyby, nýbrž a jestliže, a kdyby). Mezi těmito dvěma možnostmi se rozhodne podle smyslu nebo podle kontextu:
- καὶ ἐὰν ἀσπάσησθε τοὺς ἀδελφοὺς ὑμῶν μόνον, τί περισσὸν ποιεῖτε; οὐχὶ καὶ οἱ ἐθνικοὶ τὸ αὐτὸ ποιοῦσιν; - A jestliže pozdravíte jen své bratry, co děláte zvláštního? Cožpak totéž nedělají i pohané? (Mt 5,46)