Přejít k hlavnímu obsahu
Domů
Miscellanea

Hlavní navigace

  • Domů
  • Pracovní překlady
    • Justin: Dialog s Židem Tryfónem
    • Músónios: Mají se dcery vychovávat jako synové?
    • Órigenés: prolog Komentáře k Žalmům
    • Plútarchos: O rozporech stoiků
    • Seneca: dialog O prozřetelnosti
    • Theodórétos: prolog k Výkladu Žalmů
    • ▪ Polybios o koloběhu ústav
  • Řečtina
    • Úvod do řečtiny
    • Alfabeta a fonologie
    • Deklinace
    • Slovesný systém
    • Participia
    • Adverbia
    • Číslovky
    • Základy syntaxe
  • O mně
    • Životopis
    • Publikace
    • Popularizace
    • Kontakty
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. Gramatika řečtiny
  3. Alfabeta a fonologie

Dvojhlásky

Od jfpavlik, 13. Leden, 2023

V řečtině byly dvojhlásky krátké a dlouhé:

dvojhlásky krátké

dvojhlásky dlouhé

složené ze
samohlásky a
ióta

složené ze
samohlásky a
ýpsílon

složené ze
samohlásky a
ióta

složené ze
samohlásky a
ýpsílon

píše sečte sepíše sečte sepíše sečte sepíše sečte se
αιajαυauᾳá- 
ειejευeuῃéηυéu
οιojουúῳóωυóu
υιij (= üj)– – – 

Zapamatujte si:

  • v krátkých "iótových" dvojhláskách se ióta čte jako "j".
  • dvojhláska ου se čte jako "ú"!!! Nejde tedy v mluvené řeči o dvojhlásku, ale o dlouhou samohlásku, a my zde ου řadíme mezi dvojhlásky jen proto, že vycházíme z podoby grafického záznamu jazyka.
  • v ostatních krátkých i dlouhých "ýpsílonových" dvojhláskách se ýpsílon čte jako "u". (Všude jinde se ýpsílon čte jako "i", popř. "í"!!!)
  • ve sloupci "píše se" u dlouhých "iótových" dvojhlásek se vyskytují řecká písmena s jakousi čárkou dole, a ve sloupci "čte se" jsou české dlouhé samohlásky, tedy písmenka s čárkou nahoře. To ale nesmí mást. Neznamená to, že by se v řečtině čárkou dole značila délka samohlásky. V řečtině se ve dlouhých "iótových" dvojhláskách ióta postupem času přestalo vyslovovat, ale že jde o dvojhlásku, to v gramatickém povědomí zůstávalo dále, a tak se ióta začalo psát pod znak pro samohlásku - to je ona čárka pod písmenem. Zapamatujte si jeho latinský název, který budeme při dalších výkladech používat: je to "iota subscriptum" (to znamená "ióta napsané pod").   
    Stojí-li dlouhá "iótová" dvojhláska na začátku slova, které se píše s velkým počátečním písmenem, píše se ióta za ně jako tzv. "iota adscriptum" (to znamená "ióta připsané za": Αι, Ηι, Ωι), ale i tato dlouhá dvojhláska se čte opět jako jednoduchá samohláska: ᾍδης je vlastní jméno podsvětního boha - s ióta adscriptum [hádés], ᾅδης je podsvětí - s ióta subscriptum [hádés]. (Dosud neznámá znaménka u písmene α jsou přídech a přízvuk. – Viz následující dvě kapitoly.)

Poznámka: Velká písmena se ve vydáních řeckých textů používají u vlastních jmen; na začátku vět se zpravidla užívají písmena malá, velká stojí pouze na začátku odstavců.

Navigace obsahem

  • Úvod do řečtiny
  • Alfabeta a fonologie
    • Výslovnost řečtiny
    • Samohlásky
    • Dvojhlásky
    • Přídechy
    • Přízvuky
    • Interpunkce
    • Stahování samohlásek
    • Klasifikace souhlásek
  • Deklinace a jmenný systém
  • Konjugace a slovesný systém
  • Participia
  • Adverbia
  • Číslovky
  • Základy syntaxe
RSS zdroj

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 ▪ 2025 ▪ Jiří Pavlík

Stránky pohání: Drupal